Jak by ses nám představila?
V prvé řadě jsem vnučka objevitele Talaromycinu a dcera jeho pokračovatele. Už jako malá jsem snila o tom, že se stanu lékařkou a budu pomáhat lidem. Lékařkou jsem se nakonec nestala, ale touha pomáhat druhým mě provází dodnes. V Arevali mám na starosti výrobní procesy, ladění receptur a také inovační technologie, které s nimi souvisejí. Nově se pouštím i do správy sociálních sítí – je to pro mě zatím nová oblast,takže mi ještě chvíli potrvá, než se do ní naplno dostanu.
Co tě vlastně přivedlo k projektu tvého dědečka?
To je zásadní otázka. Je zvláštní, jak nás život někdy odvede úplně jiným směrem, i když už je vlastně dávno rozhodnuto. Do svých třiceti let jsem hledala své místo – zkoušela různé cesty, ale to opravdové poslání už na mě dávno čekalo jinde. O účinnosti Talaromycinu jsem nikdy nepochybovala. Táta mi občas vyprávěl neuvěřitelné příběhy o jeho výsledcích, ale nikdy to nebylo jen „vyprávění“ – vždy šlo o fakta podložená důkazy. Paradoxně jsem sama byla ten „kovář, jehož kobyla chodí bosa“. V roce 2021 jsem onemocněla mononukleózou a tehdy jsem si řekla, že je čas vyzkoušet Talaromycin i na sobě. Po pouhém měsíci a půl – a to bez jakýchkoli jaterních diet – jsem se díky němu vrátila zpět do normálního stavu. To pro mě byl zlomový moment. Od té doby jsem se přidala k tátovi a pomáhám mu šířit jeho práci dál – aby lidé, kteří hledají úlevu při zdravotních potížích, mohli najít svou cestu stejně jako já.
Jaká je historie Talaromycinu a jeho příběh?
Můj osobní pohled na Talaromycin je vlastně odvozen od vnímání světa skrze místo odkud pocházím. Arménie se stala prvním státem na světě, která uznala křesťanství za oficiální náboženství, takže je můj národ velmi dlouho a silně ovlivněn vírou. A to je vlastně to, jak já nahlížím na Talaromycin, jako na božský dar, a ta symbolika místa nálezu, podhůří biblické hory Ararat, ten pohled jen umocňuje.
Můj dědeček, Eduard Sardaryan, byl mikrobiologem. V 70. letech objevil kmen mikroskopické vláknité houby, která produkovala červenou látku (dnešní Talaromycin). Tehdy ještě netušil, že se tento objev stane nejen středobodem jeho vědecké práce, ale i smyslem jeho života. Začal látku zkoumat, popisovat její schopnosti a vlastnosti, a díky tomu získal svůj doktorský titul.
V 80. letech získal státní grant na výrobu finální látky. Osud však zasáhl. V roce 1988 postihlo Arménii ničivé zemětřesení, jedno z nejhorších v její historii. Krátce nato následoval konflikt s Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu. Tyto události měly obrovské společenské i ekonomické dopady a přivedly mou rodinu k rozhodnutí opustit Arménii a začít novou kapitolu života v tehdejším Československu. Právě zde, v následujících letech, pokračovaly studie a výzkumy, které potvrdily prospěšné účinky Talaromycinu na lidský organismus.
Jsou nějaké podložené studie či materiály ohledně účinku Talaromycinu?
Musím uznat, že táta se toho nikdy nebál. V roce 2009, když přišel na trh se svým prvním výživovým doplňkem stravy, skočil rovnou do jednoho z nejnáročnějších oborů – onkologie.
V letech 2009–2010 proběhla studie na Gynekologicko-porodnické klinice FN Plzeň. Do výzkumu bylo zapojeno celkem 120 pacientek se zhoubnými nádory pochvy, hrdla a těla děložního, vaječníků a vejcovodů, a to v různých stádiích léčby – jak v remisi, tak i během probíhající onkologické terapie. Více než 90 % pacientek si přípravek pochvalovalo. Nejčastěji uváděly zlepšení imunitní reakce vůči virovým onemocněním a celkového pocitu pohody.
Další studie byla provedena na Gynekologicko-porodnickém oddělení v Přerově. Tentokrát byl vzorek pacientek menší, všechny však podstupovaly klasickou onkologickou léčbu. I zde se ženy zmiňovaly o ústupu nežádoucích účinků chemoterapie, zejména v oblasti gastrointestinálního traktu – především nevolnosti – a také ve vztahu k neurologickým potížím, jako je pocit těžkých nohou, mravenčení dolních končetin či pálení kůže. Výsledkem obou studií bylo doporučení přípravku pro onkologické pacienty. Bylo prokázáno, že pomáhá zlepšovat celkovou kondici, usnadňuje snášení onkologické terapie a přispívá k vyšší kvalitě života.
Ráda bych také zmínila studii, která byla provedena v Národním onkologickém centru V. A. Fanardžyana Ministerstva zdravotnictví Republiky Arménie. Této studie se zúčastnilo 115 pacientů v různých stádiích onkologických onemocnění, kteří podstupovali léčbu chemoterapií a radioterapií s různými diagnózami – od karcinomu děložního čípku ve 3. stádiu pokročilosti přes karcinom prsu, plic, tlustého střeva až po karcinom konečníku. Výsledky byly velmi pozitivní. Ani v jednom případě nebylo nutné léčbu přerušit. Zlepšila se snášenlivost radioterapie a nezaznamenaly se závažné vedlejší účinky, jako je zvracení, silná nevolnost, postradiační cystitida (zánět močového měchýře vznikající po ozařování v oblasti malé pánve) či postradiační proktitida (zánět konečníku způsobený radioterapií). Navíc se účinky kombinované léčby projevily velmi rychle – a to už po třech týdnech.
Tým Arevali včetně Arpine Sardaryan
Jaký je tedy hlavní mechanismus působení Talaromycinu v lidském organismu?
V této otázce vycházím ze všech dosavadních studií, které byly za celou dobu existence této bioaktivní látky provedeny.
Na začátku je důležité říci, že Talaromycin je látka s výraznými imunoregulačními schopnostmi. Imunoregulant je látka, která dokáže ovlivňovat činnost imunitního systému tak, aby byla udržena nebo obnovena jeho rovnováha. V této souvislosti se používá pojem imunoregulační index, což je ukazatel vyjadřující rovnováhu mezi jednotlivými složkami imunitního systému, konkrétně mezi pomocnými T-lymfocyty (CD4+) a cytotoxickými T-lymfocyty (CD8+). Talaromycin tedy dokáže posílit oslabenou imunitu například při častých infekcích, zároveň ale dokáže tlumit nadměrné imunitní reakce, což je důležité například u autoimunitních onemocnění nebo alergií. Díky tomu pomáhá upravovat imunitní rovnováhu a harmonizuje poměr různých imunitních buněk.
V případě onkologických onemocnění bylo prokázáno, že Talaromycin má schopnost inhibovat rakovinoné buňky – tedy zastavit jejich růst, množení či přežívání – a zároveň normalizovat proces apoptózy, což je přirozená programovaná smrt buněk. Rakovinové buňky se tomuto procesu často vyhýbají, a právě jeho obnova je jedním z klíčových mechanismů prevence i podpory léčby onkologických onemocnění.
Talaromycin je také velmi silným antioxidantem. To znamená, že chrání buňky před poškozením způsobeným volnými radikály, což jsou nestabilní molekuly vznikající například při metabolismu, působením UV záření, znečištění prostředí nebo stresu. Volné radikály jsou jednou z hlavních příčin oxidačního stresu, který souvisí se stárnutím, vznikem zánětů, rakovinou, kardiovaskulárními i neurodegenerativními onemocněními. Z toho vyplývá, že Talaromycin má významné protektivní účinky na buňky a celkově přispívá k ochraně organismu.
Je nějaký případ, který se ti zapsal pod kůži?
Teď to možná bude znít jako klišé, ale skutečně jsou to všechny příběhy. Od drobných změn, jako je zvýšení energie a celkové vitality, až po případy pacientů se složitými, někdy až fatálními diagnózami.
Naše filozofie je trochu jiná. Snažím se být v neustálém kontaktu jak s terapeuty a lékaři, se kterými spolupracujeme, tak i přímo s našimi klienty. Od odborníků se k nám okamžitě vracejí zkušenosti z praxe, nové poznatky a návrhy, jak produkty nebo postupy ještě zlepšit. S klienty často mluvím osobně – voláme si, společně hodnotíme jejich aktuální stav, ladíme dávkování nebo hledáme vhodné kombinace přípravků.
Co mě osobně vždy nesmírně potěší, je chvíle, kdy se mi klient sám od sebe ozve po kontrole u lékaře a sdílí se mnou, že se jeho stav zlepšuje. V tu chvíli cítím, že jsme v tom vlastně spolu. Že i v těch nejtěžších obdobích lidé cítí potřebu sdílet se mnou své pocity a výsledky. A právě to je pro mě největší odměna a důvod, proč mám chuť pokračovat v tom, co děláme.
Co ty a Talaromycin dnes?
To, co mezi námi vzniklo, už je vlastně regulérní vztah a nedám na něj dopustit. Od roku 2021 pravidelně užívám dnešní podobu ArevPure v kombinaci s našimi probiotiky ArevProbio a právě díky této synergii téměř vůbec nebývám nemocná. A když už mě něco přece jen přemůže, trvá to maximálně dva dny a průběh bývá velmi mírný.
Co bys přála projektu Arevali?
Přála bych projektu Arevali výzvy, které ho budou neustále posouvat kupředu a inspirovat k růstu. Přála bych mu okruh lidí, které spojuje stejná motivace, zápal a filozofie – touha dělat věci trochu jinak, s hlubším smyslem. A také bych mu přála stát se spolehlivým partnerem pro všechny, kteří se rozhodnou vydat na cestu za poznáním vlastního zdraví a nalezením úlevy.